Péče o děti je nádherná, smysluplná… ale někdy taky neuvěřitelně vyčerpávající. A přestože tohle víme, každý večer stejně sklouzáváme do stejného scénáře. Konečně uložíme děti a máme chvíli pro sebe, ale místo toho, abychom se natáhli, vlezli do postele a zavřeli oči, zůstáváme na mobilu, doháníme resty nebo si přes noc snažíme „ukrást zpět“ kousek dne, který jsme neměli pro sebe.

A pak se divíme, že jsme ráno rozlámaní a podráždění.

Proč máme pocit, že si odpočinek musíme zasloužit?

Jedním z největších paradoxů rodičovství je to, že i když jsme neustále unavení, neumíme vypnout. Ne proto, že bychom nechtěli. Ale protože máme zakořeněné, že odpočinek je něco navíc. Něco, co si dovolíme až bude hotovo. Jenže s dětmi není hotovo nikdy. Koš na prádlo se nikdy sám nevyprázdní, nádobí se neumyje a ten seznam by mohl pokračovat.

Jenže odpočinek není luxus. Je to základní potřeba.

Stejně jako jídlo nebo dech. A čím dřív to přijmeme, tím větší šanci máme, že budeme nejen lepší rodiče, ale i spokojenější sami se sebou.

Dětí už spí, ale my nedokážeme vypnout

Přitom víme, jak dobře bychom se cítili, kdybychom spánek neodkládali. Kdybychom si místo scrollování dopřáli pár minut klidu, teplou sprchu a vklouzli do čistě povlečené postele.

Změňte své nastavení krok za krokem

• Nečekejte na volný čas. Vezměte si ho. I kdyby to mělo být deset minut se zavřenýma očima v tichu.
• Odpočívejte i ve dne. Když dítě spí, vy nemusíte skládat prádlo. Můžete si na chvíli sednout. Bez výčitek.
• Změňte prostředí. Někdy pomůže udělat si prostor, kde se dá opravdu uvolnit. Uklidit si ložnici, vyměnit starou matraci do postele, nebo rovnou celou starou rozvrzanou postel za novou. Lepší. Větší.
• Mluvte o tom. To, že to v sobě budete dusit, vám nepřidá. A možná, když si sednete s kamarádkou, s partnerem, s vlastní maminkou, zjistíte, že v tom nejste sami.

Spánek vám dodá sílu být nejen výkonnější, ale i lepší rodič

Ať už jste máma na rodičáku, táta, co se večer vrací z práce, nebo někdo, kdo víc pečuje o druhé než o sebe, zkuste přestat vnímat odpočinek jako něco, co si musíte zasloužit. Za přestávku, na kterou musíte makat. Ale za součást životních potřeb, která má v našem životě své nenahraditelné místo.